Čtyřhodinové přesčasy a doma pak ještě zadarmo skládat letáky

Nastoupila jsem na poštu jako motorizovaný doručovatel a těšila se na práci s lidmi. O tom, co všechno se na poště děje, jsem neměla při nástupu ani tušení, ostatně jako každý nastupující zaměstnanec.

První dny, ačkoliv jsem měla pracovní dobu od 7 do 15 hodin, jsem se domů dostávala v sedm večer. A samozřejmě po práci ještě doma skládat letáky. Všechno zadarmo. Myslela jsem, že je to pouze zajížděním motorizace a že se to časově srovná. Srovnalo. Alespoň někdy jsem se domů dostala ve čtyři hodiny, ke konci měsíce se mi párkrát povedlo jít z práce skutečně na konci pracovní doby. Věčné připomínky o rozsahu rajonu a přesčasových hodinách, všechno bylo zbytečné.

Samozřejmě jsem i já měla v osobním plánu prodej produktů. Bohužel i to málo, co byli lidé ochotní si založit aspoň účet, už si přičetla předchozí doručovatelka. Několikrát mi bylo od lidí řečeno, že si radši dojdou do banky či pojišťovny a od ČP by mnohem víc uvítali spíš zlepšení kvality poštovních služeb, aby nemuseli kolikrát čekat na obyčejný balík i 14 dní. Vše se zachraňovalo prodejem losů a jiného sortimentu, což si z většiny ale každý, včetně mě, musel kupovat sám, aby mu nebylo vyhrožováno finančním postihem a výpovědí. Doslova se prý nic neděje, pokud se opozdí pošta, ale plán se musí bezpodmínečně splnit. A když se nestíhalo v práci, nutili zaměstnance prodávat i ve svém volném čase. Sousedům, kamarádům apod.

Čím víc jsem se začala ozývat, tím víc jsem padala v nelibost. Ozývala jsem se častěji a častěji. Ať už se to týkalo vyhrožování kvůli stávce, vyhrožování výpovědí nebo finančním postihem. A bez mého povšimnutí nezůstalo ani nařízení vedoucí o zákazu psaní přesčasů do pracovního výkazu.

Tím, že si nenechám jednání ČP líbit, jsem se znelíbila nadobro. Předložili mi dohodu o ukončení pracovního poměru s tím, že když se mi nelíbí, že se chodí z práce pozdě a nemám placené přesčasy, tak můžu skončit ihned. Dohodu za takových podmínek jsem podepsat odmítla. A bylo mi řečeno, že když nepodepíšu, tak mě do týdne vyhodí na paragraf a už si neškrtnu nikde. Prý můžou vyhodit každého, na koho si ukážou prstem, když se jim zachce. Doslova. Málem jsem pozvracela celou poštu po vyslechnutí této věty. V tomhle nechutném bordelu by zůstal opravdu jenom blázen. Je jedno, zda se doručuje nebo spíš nedoručuje, hlavně že se drží huba a krok. Byly to dva moje nejrychlejší podpisy v životě a nemám s poštou už nic společného a ani nechci.

(autorka svědectví je Straně zelených známa)

Na tomto webu budeme pravidelně zveřejňovat svědectví pošťaček a pošťáků, která odhalují, s jakými překážkami se zaměstnanci České pošty musí vyrovnávat. Není divu, že na listovní a balíkové služby už pak tolik času nezbývá.

Chcete-li přidat vaše svědectví, zasílejte je na adresu ceskaposta@zeleni.cz. Budete-li mít zájem, uveřejníme vzhledem k citlivosti informací vaše svědectví i anonymně.